Afghánské odcházení pana Lubomíra Zaorálka

Kdo má panu Zaorálkovi za zlé, že nechápe, že jeho historická chvíle pominula a že si i na tyto afghánské věci mohl a měl jaksi viditelněji vzpomenout v době, když byl ještě u moci?

Obávám se, že se pro lidi tento člověk stal jen dalším v řadě, kdo potvrzuje pravidlo, že se politici chovají jinak, když jsou u moci a jinak, když jí chtějí získat. Také nebudu jedním z těch, kdo se bude podivovat nad tím, pokud lidé nebudou ochotni docenit jeho afghánská slova, jejichž pravdivost potvrzuje zuřivá agresívní reakce jeho nepříčetných ideových odpůrců. Spíše budu patřit k těm, kdo se přidrží pravidla, že zejména ti lidé, co mají tunu másla na hlavě, by měli mít trochu sebereflexe a raději nic neříkat, a to i když některými svými slovy nemusí jen škodit.

Je to svým způsobem velká tragédie, když člověku přijde na mysl, že by snad mohlo být lepší, když by pan exministr zahraničních věcí zveřejňoval některé své správné názory pod jiným jménem, aby si je lidé nespojovali s jeho osobou, která svým chováním z mocenského hlediska tak nějak připomíná tragickou postavu Boleslava III. Lidé by tak mohli jeho slova začít znovu brát vážně. Moje pozorování je však toho druhu, že se s některými lidmi neoplatí riskovat zopakování bolestivých zkušeností a je mi tak bližší řídit se touto zkušeností, škrtnout možnost jejího zopakování, čistě z pudu sebezáchovy. Na druhou stranu je dobré, že jeden z pokrokových názorů pana exministra zazněl a může být, že lidé přihlédnou k odvaze postavit se zlu a říkat pravdu, nebo k tomu, když se politik chce dát na pokání. Nezdá se mi však pravděpodobné, že by po tom všem, co si s tímto někdejším ministrem v zahraničí již užili, lidé pojali úmysl dostat pana exministra zpátky do sedla. A tak jeho afghánské odcházení je současně odcházením a zařazením se mezi tu nekonečnou spoustu nás obyčejných občanů, kteří mají na afghánskou válku a na válku vůbec podobný názor.

Možná se mýlím, ale někteří z nás jsme zdá se jednodušší v tom smyslu, že nechceme všechny ty nehorázné řeči pravicových a vládnoucích ideologů o válce řešit, pokud se jejich důsledky nás samotných bezprostředně nedotýkají. Víme sice, že mnozí politici nehorázně lžou, ale již jsme si na to tak nějak zvykli, a tak to již ani moc neřešíme. Ti jednodušší z nás těmto válečným lhářům uvěří, někdo si zanadává, jiný zatne pěst. Konečný výsledek je ale vždy jen ten, že je necháváme řádit dál, zřejmě asi proto, že máme pocit, že se s tím nedá nic moc udělat? I když se některých takových nedobrých lidí podle všeho tak zbožňujících války ve volbách zbavíme, přijdou jiní se stejným způsobem uvažování. Kdo si dnes a kdy myslel, že to k politice nepatří? Dokud ve válce nezačnou umírat naše vlastní děti, dotud nebudeme jevit zájem se proti tak hroznému zlu vymezovat? Necháme se dál zastrašovat sprostými výpady těch, kteří potřebují prosadit svou válečnou agendu a udržovat své války, na které nemají žádný morální nárok?

Nyní si největší odvahu vyžaduje zavolat své chlapce ze vzdálené války zpět domů. To není zbabělost, ale krok, který si vyžaduje skutečnou morální odvahu. Budeme schopni, sice velmi pozdě ale přece, si nahlas přiznat, že jsme tam neměli a nemáme co dělat? Ukážeme, že i tahle válka, stejně jako jakákoliv jiná nepříčetná válka, podporu našich lidí nemá, nikdy neměla a nikdy mít nebude, protože to není slučitelné s naším svědomím? Sebereme poslední zbytek slušnosti a lidu země, proti které se tato válka vede, se omluvíme? Postavíme se tomu, aby dál nemělo navrch válečné žvanění těch, co chtějí prosadit svou jen proto, aby se zavděčili? Budeme dál morálně podporovat nemravné válečné zlo, když krev lidí je i na našich rukou a volá do nebes?

Naše selhání spočívá v tom, že jsme tomu dosud nedokázali zabránit. Nemůžeme ovšem brát všechna selhání politiků stále jen sami na sebe. To by náš život byl jen jejich nekonečnou řadou a jedním velkým selháním. To jestli se vy dotyční politikové ze své nepříčetnosti uvedeného druhu jednou proberete, někteří podobně jako pan Zaorálek náhle procitnete, nebo jestli budete mít rovněž dost odvahy se se svými válkami postavit také i proti vlastním lidem, je již jen vaše vlastní odpovědnost.